EN779:2002 - neplatná norma
V současnosti neplatný standard EN779:2002
V současnosti neplatný standard EN779:2002 je nositelem přesnější metodiky testování filtrů a následného zatřídění na základě výsledků takových textů. Předchozí způsoby rozlišení dobrých filtrů od špatných (rozuměj účinných od neúčinných) nebyly dostačující a a zkušební metody nedávaly jednoznačné výsledky. V předchozích dvaceti letech se v zásadě používaly dvě zkušební metody - Eurovent 4 / 5 a EN 779:1993. Tyto metody byly ve své době ty nejlepší dostupné pro určení účinnosti filtrů atmosférického vzduchu, ale nikdy nebyly fakticky správné. Revidovaná testovací metoda EN779:2002 je přesnější a poskytuje lepší výsledky ve srovnání s metodami minulými.
Evropští výrobci atmosférických filtrů vzduchu i certifikační autority našly shodu v tom, že se bude používat revidovaný standard EN 779:2002, a ten bude následně v roce 2010 podroben dalšímu přezkoumání. Přestože se zkušební postupy výrazně zlepšily, stále však obsahují problematickou interpretaci dosažených výsledků. Jedním z příkladů je průměrná účinnost, která se používá pro klasifikaci, tedy zatřídění filtrů atmosférického vzduchu. Za touto účinností však nelze vidět účinnost skutečnou, dosahovanou v reálných podmínkách. Lepším uzpůsobem by bylo používat označení minimální účinnost (MLE), což by bylo objektivní vyjádření účinnosti daného filtru po celou dobu jeho životnosti. Na to však bude nutné čekat až do zavedení nového standardu, na jehož vzniku měla společnost Camfil Farr velký zájem a vynakládala pro dosažení tohoto cíle značné úsilí.
Filtry v reálném provozu
Přes jejich jednoduchý vzhled, vzduchové filtry jsou skutečně složitým výrobkem. Aniž by proudu vzduchu kladly zbytečně velký odpor (tlaková ztráta) musí zajistit dostatečný průchod vzduchu přes filtrační médium a zároveň odstranit škodlivé kontaminanty (prachové částice), které by mohly způsobit problémy jak lidem, tak technologiím. Testování v souladu s EN 779:2002 dává jasný signál o tom, jak se později bude filtr atmosférického vzduchu chovat ve skutečném provozu a simuluje více či méně zdařile skutečné provozní podmínky v laboratorním prostředí, což je právě údaj o minimální účinnosti (tedy údaj o účinnosti filtru po vybití elektrostatického náboje). Elektrostatický náboj je náboj kumulovaný ve filtrech vyrobených z tkanin syntetických a zásadně ovlivňuje propad účinnosti takových filtrů po krátké provozní době (vybití náboje).
Pozitivní důsledky testování dle metodiky EN779:2002:
- EN 779:2002 nabízí získání více znalostí o účinnosti filtrů atmosférického vzduchu
- Umožňuje lépe hodnotit účinnost filtru ve vztahu ke kvalitě vnitřního ovzduší (IAQ).
- Je to způsob, jak dosáhnout lepšího posouzení výsledků testů z laboratoře ve vztahu ke skutečnému provozu filtru atmosférického vzduchu v reálném prostředí.
